Milí farníci,
ačkoli hlavní vánoční dny skončily, stále s církví prožíváme dobu, ve které přemýšlíme o tajemství Božího příchodu na svět. Zítra oslavíme slavnost Zjevení Páně, která je v liturgii stejně důležitá jako slavnost Kristova narození. To, že se Bůh stal člověkem a narodil se v lidském těle, nám zjevuje jeho lásku. Proto je slavnost Zjevení Páně totožná se svátkem jeho narození. Postavy tří králů jsou pouze zástupnými osobami, kterým se Bůh zjevuje. Oni v tomto příběhu zastupují totiž i nás. Tito muži samozřejmě předpokládali, že se nový král narodil v domě vladaře; předpokládali, že toho, který je moudrostí a pramenem všeho vědění, nalezenou mezi učenci. Ale teď zjistili, že se tam sice nacházejí informace, ale nikoliv samé novorozeně. Museli poznat, že Bůh je zcela jiný, že nepodléhá moci tohoto světa ani není jednoduše ve vědě či teologii, Bůh je neuchopitelný. Museli poznat, že moc, a také moc vědění, jim k němu naopak často uzavírá přístup. Museli se učit měnit své smýšlení i samé své bytí. Museli odejít do malého města, které bylo kdysi jedním z nejmenších, ale teď už po všechny časy nejmenším nebude: do Betléma. Aby našli krále světa, museli tam jít také k putujícím a nejchudším. Museli poznat, že Boží měřítka jsou zcela jiná, že Bůh se neukazuje v moci tohoto světa, ale zcela jinak: v pokoře své lásky, která může od naší svobody jen žádat, aby ho přijala a my byli proměněni a schopni vnímat Boha. Kéž se v těchto dnech i my přiblížíme tomuto tajemství. Otec Daniel
