Každá mše svatá je sloužena jako „oběť“ s určitým úmyslem, cílem (např. za spásu duší, za společenství farnosti aj.).

Tyto úmysly ovšem mohou předkládat a žádat po knězi sami věřící – účinek sloužené mše je tedy s důvěrou kněze a všech přítomných směřován k danému účelu. Nejčastější mešní intencí bývají prosby za spásu duše zemřelých členů rodiny, ale též za uzdravení v nemoci, překonání těžké situace a podobně.

Intence (úmysly) na mše svaté se zapisují v hodinách, kdy je otevřena farní kancelář. 

Mešní intence se zapisují průběžně po celý rok. Jednou za dva měsíce je sloužena mše svatá za všechny zemřelé, kteří měli ve farnosti pohřeb bez mše svaté.